Archiv pro rubriku: Nezařazené

Opožděná gratulace k pátému výročí Charty Autentistů (Přijata 28. října 2011)

Foto: Richard Stávek

Friedrich Schiller zahájil proslulé pojednání o naivním a sentimentálním

básnictví postřehy, které se – překvapivě – vůbec netýkají poezie ani umění, nýbrž lidského postoje k přírodě. Upozornil, že v našem životě jsou okamžiky, kdy věnujeme určitý druh pozornosti a lásky přírodě „jen proto, že je přirozeností“. Přirozenou přírodou nemínil jen nerosty, rostliny, zvířata a krajiny, ale i minulý venkovský způsob života a zmizelé dětství. „Přirozenost není v tomto druhu nazírání nic jiného,“ uvedl, „než svobodná existence, trvání věcí ze sebe samých, existence podle vlastních a nezměnitelných zákonů, tichý tvořivý život a věčná jednota se sebou samým“.

Nenalezl jsem dosud výstižnější charakteristiku pro zarputilost vinařů usilujících o návrat k původním vinohradnickým a vinařským postupům než citovaný úvod k Schillerovu literárněestetickému pojednání. Tvorbu přírodních vín lze z schillerovského hlediska chápat jako tři vzájemně provázané pokusy o návrat. První návrat se týká samotného vína. Svým samovolným zrodem, neurychleným a neupravovaným zráním vzdorují přírodní vína prohlubujícímu se technologicko-chemickému zvěcnění, výrobě vína věci. Nestálostí přirozené povahy se zároveň vzpírají bezbřehému putování po všeobjímajícím trhu. Autentistický přístup vytrhává révu a víno z nastoleného odcizení, vrací jim původní přirozenost, autonomii a svobodu. Pokus vrátit révě a vínu přirozenost v míře, jíž jsme dnes schopni a mocni, souběžně přetváří, a tím se dostávám k druhému návratu, i samotné tvůrce. Neboť celoroční úporná péče o révu a víno, provázená smířlivou pokorou vůči nepřetlačitelným ročníkovým svérázům přírody, se nutně přetavuje ve vinařský úděl, ve vášní prodchnutý pokus o autonomní, co možná nejvíce svobodný způsob lidského žití. Tento úděl se rovněž potýká se svízeli trhem nastoleného odcizení tentokrát však již nikoli vína, nýbrž samotného člověka. Zápolení o přirozenou svobodu révy a vína se samovolně překlápí v zápas o svobodu a autonomii lidského života a existence, v pokus nepodlehnout vykořenění, nestát se člověkem věcí. Vzájemné sdílení přírodních vín ústí ve třetí návrat. Neboť palčivou, z reflexe vytanulou ztrátu jednoty s přírodou nezakoušejí jen tvůrci, ale i milovníci přírodních vín. I pro ně jsou tato vína, nesoucí nesmazatelně i svébytnou pečeť autorského umění jednotlivého vinaře, výrazem touhy po přirozenosti, autonomii a svobodě.

Tři vzájemně provázané návraty jsou křehké, zakládají se na důvěře a v hloubi vyvěrají z mravnosti. V této křehkosti tkví nezdolná síla a nesměnitelná hodnota přírodních vín, ale i jejich stálé ohrožení náhlým zánikem, neboť nic není křehčí než mezilidská důvěra. Kéž vydrží!

 

Rozepsáno s frankovkou Zdeňka Vykoukala, rozšířeno s hibernalem Petra Kočaříka, osekáno s veltlínem Jirky Šebely, broušeno a dokončeno s vavřinci Tibora Melecskyho a Oty Ševčíka.

Přerov 6.2.-15.2. 2017                        TH

prof. PhDr. Tomáš Hlobil, CSc.